"DOMÁCÍ" VZDĚLÁVÁNÍ

Tento způsob vzdělávání žáků, potažmo studentů, patří mezi takzvané alternativní způsoby vzdělávání. Vzniklo v 60. letech minulého století v USA. A kromě Německa je dnes legální ve všech zemích Evropské unie.

Výhody domácího vzdělávání:

Každý rodič pohlíží na domácí vzdělávání jinak. Pojďme si teď společně představit hlavní výhody, které tento způsob vzdělávání pro žáka má.

Zaprvé je to přirozená forma učení. Žák nemusí celý den sedět ve školní lavici nebo u psacího stolu. Může rodičům pomáhat při běžných domácích činnostech, například tím, že spočítá vypraná trička nebo spáruje ponožky. Může pomáhat při nákupu, počítáním rohlíků nebo celkové ceny nákupu. A není to jen matematika.

V případě, že žák bydlí v rodinném domě, může se učit na zahradě, poznávat stromy, pozorovat, jak se v průběhu roku mění. Tohle všechno ukazuje žákovi, proč se všem těmto dovednostem a znalostem učí, k čemu je potřebuje. Je to jeden ze způsobů motivace, na který se často v běžném vyučovacím režimu zapomíná.

Další výhodou poskytuje vlastní individualita žáka. Každý žák se učí jinak rychle a každému jde lépe či hůře něco jiného, proto je důležité pohlížet na každého individuálně. Žáci se zbytečně nezdržují se třídou a učí se svým vlastním tempem. V případě, že je něco více zajímá, mají prostor si znalosti doplnit. Naopak v případě, že žák učivo nepochopil, může se mu rodič více věnovat a bez ohledu na zbytek třídy poskytnout dítěti potřebný čas k pochopení.

Žáci zařazeni do programu domácího vzdělávání také vypracovávají své portfolio, tedy soubor materiálů, kterými žák prezentuje činnost během svého studia. Portfolio může obsahovat pracovní listy, sešity, cestovní deníky, fotodokumentaci, výrobky nebo také dovednosti (hra na hudební nástroj, tanec apod.).

A pro koho je tato alternativa vzdělávání vhodná?

Nejčastěji jsou takto vzděláváni žáci s hendikepem, ale důvodů může být mnohem víc. Tuto formu výuky volí také rodiče, kteří tráví se svými dětmi delší dobu v zahraničí, jsou věřící nebo žijí v souladu s přírodou. Tato alternativa je také vhodná pro žáky, kteří jsou zvídavější a jejich rodiče jim chtějí poskytnout větší prostor pro učení. I upevňování rodinných vazeb může být důvodem k domácímu vzdělávání, stejně tak jako předávání hodnot rodiny.

Podmínky domácího vzdělávání:

První je, že jsou žáci vzděláváni v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem a Školním vzdělávacím programem školy. V praxi to znamená, že žák se učí úplně stejné učivo jako jeho spolužáci ve škole. Jen s tím rozdílem, že domácí vzdělávání je rychlejší a efektivnější pro samotného žáka - nezdržuje se u učiva, kterému rozumí a učí se svým vlastním tempem.

Další z podmínek je povinné přezkoušení, a to nejméně dvakrát za školní rok. Formu přezkoušení stanovuje škola a výsledek je často žákům vydáván ve slovní formě. Podobu hodnocení však navrhují rodiče, proto se může u žáků lišit.

Třetí a rozhodně ne poslední podmínkou je vzdělání rodičů. Nejčastěji vyučuje žáka matka, proto je důležité její nejvyšší dosažené vzdělání. V případě, že dítě navštěvuje první stupeň základní školy, musí mít vzdělávající rodič minimálně středoškolské vzdělání s maturitou. V případě druhého stupně je to už vzdělání vysokoškolské.

Posouzení žádosti:

Žádost rodiče o domácí vzdělávání dítěte posuzuje ředitel školy. K této žádosti musí rodiče doložit vyjádření psychologicko-pedagogické poradny a nejvyšší dosažené vzdělání vzdělávajícího rodiče. Pokud rodiče podmínky školy a celého individuálního vzdělávání neplní, může škola dohodu o domácím vzdělávání vypovědět a žák je zařazen do běžného režimu školy.

V případě domácího vzdělávání jsou žákům často zapůjčeny učebnice, doporučeny pracovní sešity apod. Žáci se často mohou také účastnit akcí školy.