Terénní výuka přírodopisu - 7. A

13.04.2016 15:05

Sedmáci se v rámci přírodopisu vydali dne 13. 4. 2016 do terénu. Cílem bylo ověřit teoretické znalosti a vědomosti v praxi.

První, co zaujme ve slunečném jarním dnu, jsou jistě kvetoucí cévnaté byliny. Ty ale musely chvíli počkat. Sedmáci se nejprve vydali k nádherným vzrostlým jedlovcům kanadským, které zdárně více než třicet let rostou mezi školními pavilony, u vstupu do jídelny. Tento strom se také nazývá Tsuga kanadská a je vysoký 25–30 m. Patří do čeledi borovicovitých a je původem ze Severní Ameriky. Všechny tři statné stromy jsou obsypány malými šiškami, max. 1,5 cm velikými, složenými z několika málo téměř okrouhlých šupin. Za šupinami seděla v suchu a teple lehce „okřídlená semínka“.

Jehlice tohoto stromu jsou ploché, 8–15 mm dlouhé a až 3 mm široké, barvy tmavě zelené, vespod se dvěma modrobílými proužky. Jsou uspořádané ve 2D, rostou doleva a doprava na větvičce, která je tím pádem plochá (placatá).

Přestože okolo byl už krásně bujný trávník, pod jedlovci, které mají husté jehličí nepropouštějící sluneční svit, bylo pusto, ani travička, ani bylina. Jen kupa jehličí. Zato ve větvích bylo hodně živo. Jedlovce jsou rájem ptáků, na jednom stromě bylo hned několik hnízd. Kdo se v nich ale usadil, jsme nezjistili…bylo nás hodně a zřejmě jsme obyvatele hnízda vyrušili.

Pak už jsme se vydali za kvetoucími bylinami. Samozřejmě to byla orsej jarní, podběl, rozrazil, pampeliška-smetánka lékařská, fialky a modřence.

Na pampelišce jsme si ukázali a zopakovali stavbu květenství této hvězdnicovité cévnaté rostliny. Ze zákrovu a květního lůžka vyrůstají jednotlivé štíhlé květy s trubkou a vystupujícím jazykem. V každém květu je pestík a 5 tyčinek, ale na jejich pozorování potřebuje i bystrozraký žák lupu, tak jsou drobné (učebnice botanika 1, str. 63).

Modřenec řadíme do čeledi hyacintovitých (někteří autoři ho zařazují k liliovitým). Nejsme si jistí, zda je tento modřenec původní či zplaněl ze zahradní výsadby.

Orsej jarní (hlíznatý) je další ze zajímavých jarních bylin s jasně žlutým květem. Orsej jarní hlíznatý se řadí mezi tzv. jarní efemeroidy - vytrvalé rostliny, které vyrůstají časně na jaře ještě před olistěním stromů. Vykvétají a zaplodí a jejich nadzemní část záhy odumírá a v létě již není patrná. Takto využijí dostatku světla, který je v lesích před olistěním (více: https://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=31, ). V tomto případě se jedná o původní druh  České květeny.

Zajímavým zjištěním bylo, že naše školní zahrada je rájem žluťásků řešetlákových. Bylo jich tam nejméně 5. Pozorovali jsme, jak svým sosáčkem pátrají v trubkovitých květech pampelišky. Počet žluťásků nahlásíme do: https://www.lepidoptera.cz/article/?c=ucast-na-mapovani, kam pravidelně přispíváme svými objevy a sčítáním.

Nakonec nás zaujaly svinky, malí korýši (členovci), kteří se před sluníčkem ukrývali ve stínu a vlhku. Na nich je legrační, když je vyrušíte jemným dotekem, tak se svinou (svinka) do klubíčka. Za chvíli jim to ale nedá, rozvinou se a chtěli by utíkat…ale to do nich zase strčíte a… vše se opakuje. Třeba i stokrát. Svinka prostě nemá moc vyvinutý „mozek“ a nikdy nepřijde na to, že ji jen tak zlobíte. 

Když jsme se je dost nazlobili, tak jsme se už museli vrátit zpět, protože se blížil konec vyučovací hodiny.

Fotoalbum: https://sychrov2.rajce.idnes.cz/Teren-7.A-13.4.16/

J.Ševčíková