Osvětim - svědomí lidstva

25.05.2016 20:18

Žáci devátého ročníku ZŠ Vsetín, Sychrov 97 se v úterý 24. května 2016 již tradičně vydali nahlédnout do svědomí lidstva. Do svědomí, které tu je jako memento a výstraha po hrůzách druhé s větové války, kdy svět dovolil, aby se stalo to, co se stalo… hrůza pojmenovaná ŠOA či též holocaust. Šoa je hebrejské slovo vyjadřující záhubu, uničení, zmar.

Ano zmar… to je ten pojem, který v nás vyvolala návštěva vyhlazovacího koncentračního tábora Auschwitz u obce Osvětim a Březinka.

Tento nacistický vyhlazovací koncentrační tábor se stal symbolem holocaustu, byl založen v roce 1940 na okraji městečka Osvětim a od roku 1942 se stal místem hromadného vyvražďování Židů. Umučeno, ubito, utýráno, v plynových komorách udušeno a zpopelněno tu bylo na milión lidí, žen, dětí, mužů, otců, dcer i matek… celých rodin i jednotlivců. Číslo je to hrůzné a obrovské, a nešlo o milión neznámých, anonymních… každý z nich byl pro své blízké někým milým, důležitým, významným. Tak je třeba se na to, co se v koncentračním táboře dělo dívat.

Nejprve jsme navštívili hlavní, tzv. kmenový tábor poblíž Osvětimi s názvem Auschwitz I. Zde je pověstná brána s nápisem Arbeit macht frei – práce osvobozuje. Tábor byl umístěn v prostoru bývalých polských kasáren a je tvořen převážně cihlovými budovami, které by mohly působit vlídným dojmem, kdyby nebyly obehnány plotem z ostnatých drátů a kdyby tu člověk už při vstupu necítil stísněnost a pocity strachu.

Průvodkyně paní Barbara Vitold nás prováděla v češtině. To, co jsme viděli, to co jsme slyšeli, bylo mnohdy až neuvěřitelné a tak strašné… je nemožné vžít se do pocitů lidí, kteří tu byli vězněni, týráni a kteří tu umírali.

Druhou část naší exkurze tvořil tábor Auschwitz II –Birkenau (Březinka). V roce 1944 tu živořilo asi 90 tisíc vězňů v absolutně nelidských podmínkách. Právě zde byly ty největší plynové komory, kde lidé umírali po stovkách, celé rodiny, matky s dětmi v náručí, staří, mladí… a pak byla jejich těla pálena ve spalovacích pecích.

To, co jsme viděli, to co jsme tam v těch místech cítili… to se nedá zprostředkovat žádným filmem ani vyprávěním. Je třeba to vidět a prožít. Je třeba poklonit se památce zemřelých tam, na tom místě, kde je i půda nasáklá lidskou krví, prosycena popelem a plná bolestných vzpomínek pro ty, kteří přežili.

Stránky Muzea a památníku: http://www.auschwitz.org/

Fotogalerie: http://sychrov2.rajce.idnes.cz/Auschwitz-24.5.2016